HISTORIE LOBKOWICZKÉHO PALÁCE
Lobkowiczký palác na Pražském hradě je jednou z nejkrásnějších a nejvýznamnějších kulturních památek v Evropě. Byl vybudován v polovině 16. století jako Pernštejnský palác českým šlechticem Jaroslavem z Pernštejna (1528-1560). Do tohoto paláce přivezla španělská manželka jeho bratra Vratislava, kancléře Království českého, slavné Pražské Jezulátko, i za našich časů známé zázračnou schopností uzdravovat nemocné. Palác nese stále jméno Lobkowiczů, do jejichž majetku se dostalo sňatkem Jaroslavovy neteře Polyxeny (1566-1642) s prvním knížetem Lobkowiczem (1568-1628).
Ve stoletích následujících po tomto sňatku se stal palác svědkem mnoha významných událostí v historii Čech. V roce 1618 při známé pražské defenestraci vyhodili protestantští vzbouřenci z oken Pražského hradu císařovy katolické místodržící, ti však přežili a nalezli útočiště v blízkém Lobkowiczkém paláci. Po porážce protestantů v bitvě na Bílé Hoře upevnila rodina Lobkowiczů svůj vliv a moc na další tři století.
Palác díky tomu prodělal řadu změn. Přesto zde lze dodnes zaznamenat všechna období architektonické historie budovy. Zvláště pozoruhodná byla přestavba palácové kaple i nádherných salonů, dnes známých jako sály Koncertní, Balkonový a Mramorový. Tyto prostory byly opraveny a vyzdobeny v polovině 17. století Václavem Eusebiem (1609-1677), druhým knížetem Lobkowiczem, který oplýval značnou politickou mocí. Dnešní vzhled paláce je však spíše třeba připsat Josefu Františku Maximiliánovi, sedmému knížeti Lobkowiczovi (1772-1816), který se proslavil jako jeden z nejštědřejších mecenášů Beethovena (ten mu jako výraz díků věnoval tři symfonie a další díla). Rekonstrukce palácové budovy, objednaná Josefem Františkem Maximiliánem, byla provedena v roce 1791 u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem.
Po dobu tří set let palác přecházel vždy na dalšího vládnoucího knížete. Po první světové válce a následném zrušení všech dědičných šlechtických titulů v roce 1918 dal Maximilián, syn desátého knížete Lobkowicze, najevo svou podporu nové republice tím, že uvolnil několik sálů v paláci pro kancelář ministerského předsedy. Na úplném počátku druhé světové války zkonfiskovali palác i všechny další Lobkowiczké rodinné nemovitosti nacisté. Palác a další majetek byl rodině navrácen v roce 1945, o pouhé tři roky později byl opět zabaven, když se moci chopili komunisté (1948-1989).
Po více než čtyřiceti letech komunismu a dalších dvanácti letech snahy o restituci se rodina Lobkowiczů v roce 2002 opět stala vlastníkem paláce. 2. dubna 2007, po více než třech letech plánování, pečlivého restaurování a oprav byl palác otevřen veřejnosti jako soukromé rodinné muzeum. Nová stálá expozice s názvem „Poklady Lobkowiczkých sbírek“ představuje výběr z rozsáhlých Lobkowiczkých sbírek. Nová instalace tak přispěje nejen k oživení významného kulturního místa v srdci Evropy, ale navíc i velkou měrou rozšíří snahy rodiny Lobkowiczů zpřístupnit tyto poklady návštěvníkům z České republiky i ze zahraničí.