HISTORIE ZÁMKU NELAHOZEVES
Monumentální zámek Nelahozeves, jeden z nejspanilejších renesančních zámků v Čechách, se nachází v malé stejnojmenné obci na řece Vltavě cca 23 km severně od Prahy. Nelahozeves je též známá jako rodiště význačného českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka.
Nelahozeves je příkladem tzv. castello fortezza, stylu, který byl kolem roku 1550 považován za moderní. Zakladatel zámku Florian Griespek z Griespachu (1504–1588) si s největší pravděpodobností najal dvorního stavitele Bonifáce Wohlmuta, aby mu postavil zámek v severoitalském manýristickém stylu.
Vysoce vzdělaný tyrolský aristokrat Florian Griespek byl soukromým tajemníkem a blízkým rádcem císaře Ferdinanda I. Shromáždil nesmírné jmění a v roce 1544 zakoupil ves Nelahozeves.
Florianova nová ambiciózní rezidence, jejíž stavba trvala šedesát let, byla plánována jako dvoupatrová budova se čtyřmi křídly a čtyřmi rohovými pavilóny vyhlížejícími jako ostruhovité bašty. Na fasádě severního křídla zámku jsou dnes krásně zrestaurovaná sgrafita, zobrazující mytologické výjevy a scény ze Starého zákona.
V interiéru zámku stojí za zmínku jižně orientovaná Arkádová chodba v prvním poschodí a nádherný sál s krásně zachovalým renesančním interiérem z roku 1564, známý jako sál Rytířský, vyzdobený freskami figur lancknechtů v nadživotní velikosti. V místnosti je lunetová klenba s ústředním panelem s devíti částmi oddělenými štukovými ovocnými girlandami i dalšími štukovými reliéfy, které zobrazují křehké protáhlé postavy. Tématem nástropní malby je popis pěti příkladů římských ctností Tita Livia a místnosti dominuje obrovský kamenný renesanční krb.
Když Florian Griespek v roce 1588 zemřel, zdědil zámek jeho syn Blažej, který ve stavbě pokračoval až do počátku 17. století. V roce 1623 byla Florianova vnučka z finančních důvodů přinucena prodat zadlužený objekt kněžně Polyxeně z Lobkowicz, jejíž rodina od těch dob zámek vlastní.
Během třicetileté války (1618-1648) byl zámek několikrát vypleněn. Po válce nechal Polyxenin syn kníže Václav Eusebius Lobkowicz zámek přestavět a používal jej jako administrativní sídlo správy nemovitostí. Zámek tedy do jisté míry vděčí za svůj původní a autentický vzhled minimálním konstrukčním změnám, ke kterým zde v průběhu staletí docházelo.
Od druhé poloviny šedesátých let minulého století probíhala údržba zámeckého exteriéru a během sedmdesátých a osmdesátých let sloužil zámek Středočeské galerii pro expozici moderního „socialistického“ umění i pro část Lobkowiczké obrazové sbírky.
Zámek byl Lobkowiczům navrácen v roce 1993 a ihned zde byla otevřena dočasná expozice. V letech 1997 až 2007 zde byla instalována stálá výstava (Šest století umění), představující obrazy a umělecké předměty ze soukromé sbírky, která je jednou z nejvýznamnějších v Evropě. V roce 2007, kdy byly části sbírky převezeny a zpřístupněny v rodinném Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě, byla v Nelahozevsi instalována nová stálá expozice historických dobových pokojů nazvaná "Pohled do šlechtického interiéru rodinu Lobkowiczů“, zachycující životní styl a předměty, se kterými v průběhu staletí žila lobkowiczká knížata a kněžny.